Služby pro zvířata  

Studium chiropraxe v Norsku-reportáž pro Jezdectví

V jediné větě úvodem. Bylo to úžasné. Tento článek do červnového vydání Jezdectví píši z letištní haly v Oslu a krátím si psaním čekání na let do Prahy. Mám totiž čas několik hodin do odpoledního odletu a hotel jsem musela opustit ráno. Wi-fi není v Oslu na letišti zdarma, tak mě alespoň při práci nebude nic rozptylovat a dodržím termín odevzdávky. Až totiž dorazím domů, na psaní už nebude čas. Navíc jsem zcela okouzlená absolvovaným seminářem v Oslu a tento článek bych ráda napsala ještě „ za čerstva“ a plná dojmů.

 

Pracovní seminář s Billem pořádaný letos začátkem května v Oslu jsem na internetu objevila zcela náhodou. Na podzim loňského roku jsem totiž pátrala po dalších možnostech vzdělání a kromě mé velmi oblíbené osteopatie jsem toužila poznat i chiropraxi tak, jak se vyučuje v USA, abych obě manipulační techniky dokázala v praxi plně využít a kombinovat.

 

Bill je Američan, veterán války z Vietnamu a svou více než třicetiletou, velmi úspěšnou kariéru humánního chiropraktika, začal ve své ordinaci v San Jose a později ji rozšířil o chiropraktickou léčbu koní a psů. Ve svém oboru je velmi úspěšný a úzce spolupracuje například s Patem Parellim, možná to bude i tím, že jsou ve velmi podobném věku a jak říkám, patří v Americe do staré gardy koňáků.

William je od roku oficiálně 2002 v důchodu, ale jako typický Američan si tento fakt nepřipouští a cestuje po celých spojených státech, léčí a vyučuje velmi úspěšně vzdělávací semináře. Měsíčně ošetří v průměru sto koňských pacientů a zrealizuje jeden vzdělávací seminář. Jeho pracovní nasazení je tak vysoké, že jsem se upřímně bála, aby mu do Osla zdraví vydrželo.


Jeho pracovní semináře jsou po celém světě natolik oblíbené, že místa jsou obsazena během několika hodin. Stejně tak tomu bylo i u tohoto semináře, jak jsem se dozvěděla později, měla jsem tedy velké štěstí.

Studium chiropraxe v Norsku-reportáž pro Jezdectví

William Hampton

Je to především proto, že většině studentů se semináře líbí natolik, že se nespokojí pouze s jedním ale pro zlepšení techniky svou účast opakují a vůbec jim nevadí, že výklad slyší po několikáté. Naopak tvrdí, že s každým seminářem se dozví nové informace, které předtím nepochytili. Před začátkem semináře jsem to zcela nechápala, dnes už se těším stejně jako ostatní studenti na další workshopy.


Seminář v Oslu byl jedním z mála, který byl kdy organizován v Evropě a pokud se takový seminář koná, téměř vždy se jedná o pozvání konkrétní vzdělávací instituce, jako tomu bylo v tomto případě. Téměř dvacet studentů tak druhý týden v květnu přivítalo školící centrum Nordisk Heste – og Hundeterapiskole. Majitelka Line Osterhagen se specializuje na rehabilitační masáže koní a psů, akupunkturu, aromaterapii. Tyto předměty se zde vyučují a Line zároveň pracuje jako kvalifikovaná terapeutka.


Musím říci, že na cestu jsem se velmi těšila, i když její začátek zrovna šťastně nezačínal. Na pondělí 6/5 jsem měla domluveno jen několik pacientů, zejména kontrolu v dostihové stáji Joly, která se chystala do Rakouska na závody a zbylou část dne jsem chtěla věnovat balení a přípravě na cestu.


V pondělí ráno jsem se ale probudila s horečkou a cítila jsem se zdravotně lidově řečeno pod psa. Téměř celý den jsem proležela ve snaze snížit teplotu a odpoledne se doslova vypotácela z postele. Byla jsem hodně zoufalá a naštvaná sama na sebe, protože moje pracovní tempo uplynulých dní bylo vysoké a pokud jsem se přepracovala a navíc dostala z práce na slunci úpal, byla to jen a jen moje chyba. Navíc jsem zjistila, že jsem si na cestu zpět zabookovala špatně letenku. V úterý ráno opět horečka, takže jsem vůbec netušila, zda mám vyrazit, přebookovat letenku, balit a vůbec co mám dělat.

 

Nakonec jsem se rozhodla to risknout a začala jsem se ve spěchu připravovat na cestu. Za normálních okolností přesně vím, kam mám jet, jaké jsou spoje, ale tentokrát jsem vyrazila naprosto nepřipravená, pouze přesvědčená,že určitě dorazím na místo. V Praze až na letišti jsem se dozvěděla, že SAS z technických důvodů zrušili let do Osla a musím nejprve letět do Stockholmu a pak dalším letem pokračovat do Osla. Manžel, který mě doprovázel na letiště byl z toho značně nervozní, ale mě to bylo pod vlivem nemoci tak nějak jedno, což vůbec nechápal.


Do Osla jsem dorazila asi tak o čtyři hodiny později, než byl můj plán, protože oba lety nabraly zpoždění a já se jen tiše modlila, abych stačila chytit vlak a v hotelu mi drželi rezervaci.

Naštěstí vlakové nádraží bylo součástí letiště a vše bylo tak krásně označeno, že jsem neměla problém sednout do správného vlaku do Brumunddalu. Každý zde mluví anglicky a lidé jsou velmi vstřícní a nikdo neměl problém mi ochotně poradit, pokud jsem potřebovala.


Cesta vlakem trvala hodinu v nádherné přírodě, takže jsem jen seděla a odpočívala. Vlakové nádraží v Brumunddalu bylo velmi maličké, navíc bylo po osmé večer a do mě se vkrádala nervozita, jak se dostanu do hotelu a kde seženu taxi. Na zastávce se mnou zůstala další mladá dívka a obě jsme začaly hledat taxi. Její podklady v deskách mi byly poněkud povědomé, proto jsem se jí zeptala, zda nejede také na seminář. Jela a dokonce jsme obě bydlely ve stejném hotelu. Byla jsem za to ráda, měla jsem spřízněnou duši hned na úvod. Sophie byla Angličanka a její specializací je polo. 

 

Taxi jsme si zavolaly, starší řidič dorazil za 10 minut já byla mírně v šoku, protože místo obou rukou měl protézy a háky. Chvilku mi to trvalo, než jsem si na to zvykla, ale pak už jsem ho jen obdivovala. V hotelu naštěstí mou rezervaci nezrušili a já se ubytovala. V noci je touto dobou v Norsku světlo téměř do jedenácté a od čtyř od rána, proto jsem se první noc každou chvíli budila a kontrolovala, zda jsem nezaspala. Snídaně byly nádherné, oběd nám připravili v hotelu s sebou do školy.

 

Ještě nikdy jsem nesnědla za týden tolik ryb a sandwich s koprem, vajíčkem a uzeným lososem už dnes nemohu ani vidět. Všichni mě upozorňovali na to, že je Norsko drahá země, v duchu jsem si říkala, už jsem byla leckde, nemůže to být tak strašné...........bylo a ještě horší, než byly moje nejhorší odhady. Jídlo, cesta a ubytování mě stálo více než samotná účast na workshopu.


Seminář začínal každý den ráno v osm a končil po páté, přestávky na oběd byly krátké, na kávu byly ještě kratší, vzpomněla jsem si na přísloví „ čas jsou peníze“. Na semináři se sešlo téměř dvacet studentů, většina byla domácích, Angličanku Sophii jsem zmiňovala a dále kromě mě dorazili tři chiropraktici ze Švýcarska.

Studium chiropraxe v Norsku-reportáž pro Jezdectví

Naše školící centrum

Nejprve jsme probrali v krátkosti anatomii, ale protože vstupním předpokladem je vzdělání v oboru, jednalo se tak o poměrně krátkou část celého semináře. Více času jsme strávili při výkladu tehniky, kterou William používá a téměř do konce semináře jsme se už věnovali praktické práci s koňmi.

Přijela jsem se naučit techniku, která mě naprosto fascinovala od první chvíle, kdy jsem ji uviděla.

 

Pracuje se ze země v případě krční páteře, prvních devíti hrudních obratlů, předních, zadních končetin, jinak ze stoličky shora pro zbylou část hrudní části páteře, bederní páteře a křížokyčelního spoje. Tato technika vůbec nepoužívá tahu a případného zdvihu končetin, jak se tomu využívá u jiných chiropraktických technik. Při práci je třeba být uvolněný, ve většině případů mít uvolněné ruce a lokty a vysílat velmi krátký a rychlý impuls do kloubů pod určitým úhlem. Každá ruka terapeuta má svou úlohu, jedna funguje jako hřebík, druhá je kladivo a důležité je si vždy uvědomit, kterou kdy použít a jakým směrem bude kladivo svou sílu směřovat. Když nám to William ukazoval na prvním koni, přišlo mi to tak jednoduché, lehké, že jsem v prvních okamžicích nevěřila, že to vůbec může fungovat. Při osteopatii, kterou primárně pro svou práci využívám, se lidově „nadřu“ mnohem více.


Další věc, která mě fascinovala je fakt, že se posuny na páteři nezkoumají pohmatem do detailu tak, jak to provádím u osteopatie, kdy diagnostika postiženého místa mi trvá leckdy daleko déle, než jeho léčba samotná. Pracuje se s takzvaným „panical reflexem“, tedy reflexem, kdy při palpaci postiženého místa na páteři kůň bolestivě stáhne břišní svaly. Tento reflex se využívá pro práci s T9 – L6, tedy devátého hrudního až posledního bederního obratle. V případě, že se po chiropraktickém vyšetření nevěnujeme svalům, vyšetření celého těla a korektura touto technikou netrvá déle než půl hodiny.


Pro práci jsme využívali koně soukromých majitelů, kteří je měli ustájeny ve školícím centru a dále školní koně. Jednalo se o velmi rozdílná plemena koní, od pony až pro fríského koně, takže jsme měli velmi široké spektrum koní pro zkoumání a následnou práci. I když jsme pracovali ve skupinách, William kontroloval každého z nás, upřímně, nevím jak to dělal, protože byl všude. Navíc jsem byla ve skupině se Švýcary, kteří tento kurz už absolvovali a tuto techniku už úspěšně využívají v praxi, takže jsem byla po celou dobu pod odborným dohledem.


První den bylo nádherné, slunečné počasí, mohli jsme pracovat venku, zbylé dny už tak hezky nebylo a dokonce i pršelo, takže část praxe jsme absolvovali ve stáji. Další část kurzu byla věnována psům, protože chiropraxe psů je v Americe velmi populární. Posledním předmětem, který jsme probrali je kontrola sedla, protože velmi mnoho problémů je způsobeno chybně padnoucím sedlem, či sedláním a dotahováním na špatné části páteře a těla.


Samotný závěr kurzu patřil znovu opakování celého postupu od hlavy k ocasu, praktickým cvičením a otázkám.


William je úžasný prezentér, hovoří velmi srozumitelně, pěknou angličtinou a trpělivě zodpovídá všechny otázky a neúnavně znovu a znovu ukazuje techniku a všechny studenty při práci opravuje. Zatím jsem se na žádném ze svých vzdělávacích pobytů v zahraničí nesetkala s takovou péčí. Před kurzem samotným jsme si vyměnili několik emailů, dostala jsem přesné instrukce, kam mám dorazit, na jaké vlakové stanici vystoupit, v jakém hotelu se mám ubytovat. Dokonce se mi před začátkem kurzu William omlouval, že budeme nakonec bydlet v jiném hotelu, než původně psal, protože dlouho odkládal rezervaci. Já jsem si samozřejmě hotel rezervovala sama a s předstihem, protože jsem takový servis z jeho strany vůbec nepředpokládala. Navíc nám zajistil každý den dopravu mezi hotelem a školou, což jsem velmi ocenila.

Studium chiropraxe v Norsku-reportáž pro Jezdectví

William Hampton

 

Během tréningu stál několikrát za mnou, uvolňoval mi při práci ruce a lokty, protože největším nepřítelem chiropraktika je přílišná soustředěnost pro samotný pohyb, dlouhá příprava a ztuhlost. Jak William mnohokrát na kurzu opakoval „ just take a shot“. To musí přijít s praxí. Jak sám říkal, ošetření prvního koně nám bude trvat týden. Já osobně bych to tak dramaticky neviděla, protože jsme byli studenti, z nichž drtivá většina už svou praxi provozuje, jen využívá jiné manipulační techniky, ale zeptejte se mne za týden , to vám povím víc.

 

P.S. Navíc nadpis tohoto článku není zcela pravdivý, jsou zde i bílé domečky.

 

Monika Plachá